Základní pro fungující vztah mezi dětmi a učitelem nebo i doučujícím je vzájemný respekt. Větší šanci na úspěch má ten učitel, který se snaží o nastolení pozitivní atmosféry a aktivně se snaží žáky k učení zdravě motivovat. Nabízíme záznam webináře, kde o motivaci, respektu a wellbeingu mluvila Tereza Rolková.
Důležité je pomáhat dětem najít vnitřní motivaci k učení. Vysvětlit, že to, co dělají, nedělají jen proto, aby zvládly napsat písemnou práci, ale protože v látce existuje návaznost jednotlivých témat. Že to, co se učí teď, jim v budoucnu k něčemu bude.
„Já to dělám tak, že přijdu do třídy s tím, že jsem si vymyslela nějakou aktivitu. Když vidím, že žáci nejsou naladěni, navrhnu, že to můžeme udělat jinak, skrz jinou aktivitu, ať si vyberou. Tento přístup má několik výhod, děti mají pocit, že jsou zodpovědé za své vzdělávání, a pak se motivace hledá mnohem snadněji,“ uvedla Tereza Rolková.
Nikdo v žádné profesi se neučí tím, že se mu daří. Učíte se díky tomu, že zakopnete a přemýšlíte, proč jste zakopl a proč se to nepodařilo.
Navázat kontakt s žactvem je klíčové. Na začátku hodiny lze využít třeba didaktických her nebo jiných aktivit. Jakmile se to podaří a děti jsou pozitivně motivovány, je možné začít s těžkou částí látky, protože učitel nebo učitelka má jejich pozornost.
Tereza Rolková doporčuje také jednat se žáky a žačkami jako se sobě rovnými, ukázat jim svou lidskou stránku – i to může pomoci udržet pozornost a motivaci dětí. “Aby byl člověk slyšen, potřebuje být respektován. To se může projevovat jak v tom, že se na člověka, se kterým komunikuji, snažím napojit, tak tím, že se sama otevřu. Není to jen o tom mít respekt k tomu dítěti, ale taky mu ukázat kus sebe, stát se pro něj více zranitelnou, a tím pádem více poslouchatelnou,” říká.
Vyplácí se vytvářet amtosféru, ve které není chyba něco, za co by se mělo trestat, co je nepřípustné. Učitel nebo učitelka mohou dát najevo, že i oni chyby dělají a že jde o přirozenou věc, která se děje, když se někdo něco nového učí. Tresty za chyby můžou děti demotivovat, odstrašovat je.
“Dříve se ve škole chybovat nesmělo. Když se chybovalo, byli jsme pranýřováni. Chyba znamenala něco strašného a spousta z nás si z toho nese trauma, třeba já, když si nejsem jistá, tak neodpovídám. Někteří starší kolegové učitelé to tak mají nastaveno dodnes,“ doplnila Tereza Rolková.