Krokem správným směrem pro žáky druhého stupně může být, když zjistí, jaký způsob učení jim vyhovuje a najde si něco, co je bude správně motivovat. Jak jim k tomu pomoci?
Na druhém stupni základní školy se zpravidla klade větší důraz na výkon než nakolik jsou děti zvyklé z prvního. V rámci puberty navíc prochází životní proměnou, kdy může být hledání motivace a chuti do učení složité.
Jednou z metod, kterou odborníci doporučují, je nesnažit se děti v případě nezájmu do učení příliš nutit, ale naopak jim dát prostor.
Je důležité myslet na to, že děti mají svobodnou vůli, zvláště ty starší, na druhém stupni. Když se jim do učení nechce, učitel nebo lektor by si to neměl brát osobně. To ale neznamená, že nestojí za to to dále zkoušet, zkoumat různé metody. Pomoci posunout se dále může kreativní přístup, hledání, na čem bychom mohli získat pozornost dítěte.
Pomoci může například respektovat a dávat najevo, že dítě má právo se samostatně rozhodovat, mluvit s ním jako se sobě rovným, podporovat, aby si samo stanovovalo cíle a uvědomovalo si odpovědnost. Důležité je také nechat jej orientovat se na to, co ho zajímá.
V hledání správné strategie je podstatné podporovat dítě v hledání svých cílů a konkrétních kroků na cestě za jejich splněním. Je možné, aby si společně s lektorem připravilo dlouhodobější plán. Na cestě k jeho naplnění je dobré hledat, co žákovi nebo žačce pomáhá si odhodlání udržet.
Často se doporučuje, aby si lektor s dítětem stanovili realistický, splnitelný cíl na jednom z prvních společných sezení. Bývá důležité, aby po prvních pěti sezeních měli dítě i lektor jasno, zda chtějí společně pokračovat a na čem chtějí pracovat.
Cílem může být zlepšit si průběžnou známku, třeba z pětky na trojku, porozumět dané konkrétní látce, nebo průběžně získat lepší orientaci v konkrétním předmětu.
Pokud se chcete o technikách učení a hledání motivace dozvědět více, doporučujeme odborné publikace – například Jak učit sám sebe (2016) od Michala Černého, Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace (2009) od kolektivu odborných autorů nebo Jak se učíme (2015) od Benedicta Careyho.