Jak motivovat dítě v průběhu doučování?
Vycházíme z předpokladů, že každé dítě je jiné, proto není možné určit předem daný postup práce s dítětem. Neexistuje univerzální metodika práce, která by vám za všech okolností poradila, jak s dítětem pracovat. Je třeba vnímat individualitu dítěte a přistupovat k němu citlivě v závislosti na jeho potřebách.
Nechat se vést instinktem a vaším pocitem je jeden ze základních předpokladů, proto aby vaše doučování fungovalo.
Na co se zaměřit při práci s dítětem během doučování:
• Chválit.
• Vyzdvihnout silné stránky dítěte.
• Být trpělivý.
• Nespěchat.
Tipy
- Děti mohou být outsidery v dětském kolektivu, mohou mít nízké sebevědomí a negativní sebehodnocení, proto je velice důležité a nosné hledat silné stránky dítěte a chválit ho za dílčí úspěchy. Doučovaným dětem se velice často špatně mluví o tom, v čem jsou dobří, zatímco o svých slabých stránkách dokáží mluvit několik minut.
- To může být dokladem toho, že dítě je jen zřídka chválené a častěji kárané. Mnohdy se stane, že doučující je jeden z mála z okolí dítěte, který dítě chválí a v tomto směru podporuje.
- Pochvala má pro děti velký význam a zážitek úspěchu je velmi důležitý, jak pro motivaci, tak pro zvládání případných těžkých situací v životě dítěte, proto je vhodné práci s dítětem stavět na rozpoznávání silných stránek, předností a vnitřních potenciálů. Právě rozpoznání kladných vlastností a silných stránek je předpokladem pro pozitivní sebehodnocení.
- Při hledání silných stránek dítěte má velký význam verbalizace, tedy konkrétní pojmenování toho, co se dítěti povedlo a v čem je dobré. Věty by měly být založeny na konkrétním srozumitelném popisu, např: „Tenhle příklad si vypočítala moc dobře.“, „Dneska se ti povedlo správně vypočítat všechny příklady z učebnice.“ Je lépe se vyvarovat obecné pochvale: „Jsi moc šikovná.“, „Dneska ti to moc jde.“
- Své silné stránky nebo to, co už dítě zvládlo, může napsat na papír nebo lepík a ten umístit na dobře viditelném místě v domácnosti, tak aby mělo své silné stránky stále na očích.
- Zážitku úspěchu můžete dosáhnout i tak, že dítěti jednou za čas dáte diktát lehčí než obvykle, ve kterém dítě uspěje a může tak mít dobrý pocit, že úkol splnilo bez větších obtíží a správně bez větších chyb.
- Každé doučování můžete ukončit shrnutím toho, co se už dítě naučilo, co jste zvládli probrat, co už umí. Může to působit velice dobře na jeho sebevědomí i sebehodnocení.
Vliv na sebehodnocení dítěte mohou mít i pozitivně formulované otázky, které mohou otevřít prostor pro bavení se s dítětem na začátku doučování. Otázky by neměly být nucené, naopak by měly působit přirozeně. Jde především o postupné budování vztahu s dítětem, prohlubování pocitu důvěry a jistoty, který je otázkou dlouhodobé spolupráce a nelze ho dosáhnout jednoduše po prvním měsíci doučování.
Po několika doučováních, kdy se vám vztah s dítětem podaří navázat, otázky samovolně vyplynou stejně jako témata, o kterých se můžete bavit v průběhu doučování. Na následujících řádcích přesto uvádíme několik otázek které je možné různými způsoby variovat:
- „Co se ti včera povedlo?“
- „Mohl bys mi popsat několik situací, ve kterých se ti v poslední době dobře dařilo?“
- „Které úkoly se ti nemusí dvakrát připomínat, protože je pohotově splníš sám?“
- „Jaká činnost tě neunaví a naopak ti dodává energii?“
- „Za co tě doma nejvíc chválí?“
- „Za co si tě kamarádi, spolužáci cení?“
Pokud je vám nebo dítěti z nějakého důvodu nepříjemné mluvit o osobních věcech, můžete k rozmluvení a k navázání kontaktu použít neosobní nebo neutrální témata, která mohou vycházet z diskuse nad nějakým oblíbeným filmem, hudbou nebo počítačovou hrou. S mladšími dětmi se můžete bavit o nějakém obrázku, fotce nebo ilustraci.
Otázky můžete využít i ke hře. Zadání hry může znít třeba takhle: Zkus alespoň minutu mluvit o tom, co tě baví, co se ti minulý týden povedlo. Zkus vymyslet aspoň 10 věcí, za které tě doma chválí apod. Tímto způsobem můžete rozvíjet i verbální projev dítěte a zároveň dáte dítěti prostor pro sebevnímání.
Čím víc se vám podaří zatáhnout dítě aktivně do doučování, tím větších úspěchů se můžete dočkat. Má velký význam, když není dítě pouze pasivním účastníkem doučování, ale je skrze doučujícího vtaženo do rozhodování o tom, čemu se budete na doučování věnovat. Dítě můžete vyzvat k tomu, aby přineslo na doučování svůj oblíbený časopis nebo knížku, o které se můžete spolu bavit.
Všechny možnosti, jak podpořit zvědavost a zájem dítěte, jsou skvělé a fantazii se meze nekladou. Například můžete dítě vyzvat k tomu, aby se vás na konci doučování zeptalo na jakoukoliv otázku, která ho zajímá. I kdybyste na ni neznali odpověď, nic se neděje, stačí ji dohledat na příští doučování nebo se můžete společně podívat na internet.
Je cenné ukázat dítěti, že je normální nevědět všechno, ale že je důležité, vědět, kde odpovědi na otázky najít.
Důvěra a věnovaný čas
Někdy vám může připadat, že dvě hodiny týdně jsou málo a nedá se za ně nic stihnout. Už ale samotný čas, který věnujete dítěti, je cenný a dítě obohacuje. Děti mnohdy nemají v domácím prostředí svůj vlastní osobní prostor a rodiče se jim nevěnují tak, jak by mohli, proto má význam každá minuta, kterou s dítětem na doučování strávíte. Nemusí to nutně znamenat, že byste měli věnovat všechen čas na doučování pouze učení, význam mají i rozhovory o názorech, pocitech, volném času dítěte.
Důvěra mezi doučujícím a doučovaným dítětem je základním předpokladem, proto aby doučování fungovalo a mělo význam.
Děti jsou ve škole často vystavovány tlaku ze strany učitelů, kteří si stěžují, že dítě nechápe, nestíhá, brzdí třídu a doma se nepřipravuje, nesnaží se. Proto je důležité a pro dítě cenné, aby doučování bylo přizpůsobené jeho tempu, i když můžete někdy ze strany učitelů nebo rodičů cítit tlak na rychlé zlepšení známek.
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
