autor: Helena Šilhánková
Podoba ústní maturity se může na jednotlivých středních školách mírně lišit. Popisuji nejčastější podobu, různé odchylky a varianty je třeba zjistit od studenta, hlavně co se 3. částí zkoušky týče. Pokusila jsem se shrnout, co zkoušející v jednotlivých částech očekávají a hodnotí a na co se při přípravě zaměřit.
Výborným zdrojem materiálů jsou tyto webové stránky. Najdete tu popis všech částí zkoušky, ukázky, tipy a hlavně (ve spodní části stránky) mnoho ukázek zadání k jednotlivým tématům.
Dalším dobrým zdrojem jsou online materiály časopisu Bridge. Tady najdete všechny vydané články o anglicky mluvících zemích, ale také jiných tématech, která se u maturity často vyskytují a studenti si promluvy o nich mají připravit dopředu.. V sekci „Učitelé“ pak velmi užitečné – „Maturita card – Bridge“ nebo „Speaking Card – Gate“ (pro přístup k nim je ale nutné se na stránkách zaregistrovat.)
Státní maturitu z angličtiny dobře popisuje a rady dává také Broňa Sobotka ve videu zde nebo zde.
A nyní blíže k jednotlivým částem zkoušky.
Na začátku se má student anglicky představit komisi: Tato část se nehodnotí, je brána jako kraťoučký čas na rozmluvení, ale je dobré ji se studentem připravit, dodá mu jistotu. (Řekne, jak se jmenuje, kde bydlí, případně kde se narodil, jaké má zájmy, něco o rodině… víc určitě nestihne, někdy ani toto vše ne). Další čtyři části už hodnocené jsou.
1) Student odpovídá na otázky,které nezná dopředu:Na potítku se dozví jen konverzační téma (např. shopping, family, culture, travelling…), konkrétní otázky ne. Zkoušející mu jich položí 3–5 a očekává mírně rozvitou odpověď. Otázka může znít např. „What is better for you – travelling by car or travelling by plane?“, „Do you think that modern technologies help us? Why/Why not?, „How would your live change if you moved to a very cold country? Tell me about it.
Pokud student otázce neporozumí, měl by být schopen poprosit o zopakování nebo se doptat na konkrétní neznámé slovíčko či spojení. Určitě proto nezapomenout na vhodné fráze (Could you repeat that, please? I am afraid I do not know what XY means.)
Procvičujte se studentem krátké odpovědi typu Yes, I do; No, I haven’t; Yes, I did apod. Těmi často začne, pak se snaží trochu rozvinout. Podstatné je nezapomínat na why/why not? Hodnotí se šíře slovní zásoby a gramatická správnost, ale zároveň je hodně důležité, jestli student pochopil otázku a splnil úkol, tedy odpověď právě i na ono „why“. I při velmi jednoduché odpovědi má pak šanci získat dostatečný počet bodů. U velmi slabých studentů začínám s jednoduchými odpověďmi, které opakujeme znovu a znovu v dalších hodinách a pokaždé přidáme malinko navíc (klidně jen jedno dvě slova).
Zde najdete řadu otázek k jednotlivým tématům (jsou to tzv. otevřené otázky zkoušejícího).
Rady, jak odpovídat co nejlépe.
Pro trénink reakcí na otázky by se mohla hodit i tahle dvě videa Broni Sobotky (studenti mohou procvičovat samostatně). Některé otázky jsou spíše pro dospělé, ty zkrátka přeskočíte: 100 základních otázek a 200 otázek pro procvičení rychlého reagování.
2) Popis a porovnávání obrázků: Tatočást se často skládá ze tří dílčích úkolů – a) popis jednoho ze dvou obrázků dle výběru studenta, b) srovnání obou obrázků a c) odpověď na otázku tematicky související s obrázky, dotaz ale míří na vlastní zkušenosti studenta.
Popis obrázku: Dá se nacvičit řada věcí, kterou student uplatní u jakéhokoli obrázku. Jde o úvodní frázi „I’ve chosen picture no. 1 / I would like to talk about picture no.1.“ i řadu dalších: „This picture was taken outside / inside.“, „IN this picture I can see… /IN this picture there is/there are…“, „In the background / foreground there is…“ (Správně použitou předložkou ve vazbě „na obrázku“ si student může získat srdce zkoušejícího 😊). Kromě vazeb „there is/there are“ je třeba dbát na přítomný čas průběhový („The kids are playing football and their mum is watching them.“). U každého obrázku se obvykle dá mluvit o tom, co mají lidé na sobě, jaké je počasí, a tím pádem i roční období, co dělají a jaké další věci vidíme (student si může neznámé slovíčko na potítku dohledat). Velmi dobré je také různě dedukovat, minimálně s použitím věty „I think…“ Pokud pro to je sebemenší opora v obrázku, nic není špatně. Pokročilejší studenti by měli být schopni tzv. „dohadů“, jinými slovy měli by použít modální sloveso may/might/must ve větách typu: These people must be celebrating something. She might be his mum or an aunt.
U obrázků bývá také bodová osnova – typicky v podobě: place, people, activities, things, atmosphere. Tu má student k dispozici už na potítku, je dobré se jí držet, případně se jí chytnout, když mu při zkoušce docházejí nápady. Zbytečně ztrácí body v případě, že se zkoušející musí při popisu obrázku doptávat.
Další tipy zde.
Obrázky na procvičování tady nebo na kartách časopisu Bridge zmíněných v úvodu.
Srovnání obrázků: V téhle části hrozí, že student začne popisovat druhý obrázek. Úkolem je ale říci, co mají obrázky společného a v čem se liší. Zkoušející očekávají fráze jako „in both pictures…“, „… and in the second one they are outside as well/too,“ druhý stupeň přídavných jmen, spojení on the other hand, on the contrary, however apod. Čas na tento úkol bývá velmi krátký, je nutné studenta naučit, že má hned začít něčím společným a pak vyjmenovat minimálně 2–3 rozdíly. Držet se opět může osnovy z 1. bodu: place, people, activities, things, atmosphere
Odpověď na otázku – krátký samostatný projev: Posledním úkolem v této části je odpovědět na otázku, která se tematicky vztahuje k obrázkům, ale ptá se na vlastní zkušenosti studenta. Na obrázcích mohou být např. lidé různých profesí a doprovodná otázka pak zní „What type of job would you like to do in the future?“.
Otázku stejně jako obrázky vidí student už na potítku, ale pro některé bývá problém dostatečně ji rozvést (např. na minutu a půl). Pro procvičování opět doporučuji tato zadání (označená jako „zadání pro krátké povídání“). Velmi mohou pomoci zde uváděné otázky, které při maturitě má k dispozici jen zkoušející a může je položit. K otázce o vysněném povolání např: Do you know anybody who does this job? Have you been influenced by him/her? Tell me about it. When did you decide about it? What are the advantages and disadvantages of the job? Commuting/salary/type of clothes/working hours? Why? Tell me about them.
Měly by pomoci naučit studenty samostatně vymýšlet, o čem všem by mohli mluvit, případně alespoň na otázky reagovat.
3) Samostatný projev – v této části se školy liší nejvíce. Na odborných školách mají typicky studenti za úkol mluvit o něčem, co se týká jejich specializace, a mívají k tomu materiály ze školy. Projev bývá pětiminutový, u slabých studentů je důležité pomoci jim materiály zjednodušit, trénovat s nimi, co říci, když si nevzpomenou na konkrétní slovíčko.
Na některých školách bývá tato část zaměřená na reálie. Dobře a jednoduše zpracované jsou informace zpracované zde, ale na netu i v tištěných „maturitních“ publikacích najdete mnoho dalších.
Za velmi dobrý zdroj považuji texty časopisu Bridge a také maturitní karty dostupné po založení účtu na stránkách (sekce „učitelé“ – „Maturita Card – Bridge“ – v dolní části stránky). Ty jsou i dobrým zdrojem obrázků, které některé školy při zkoušení reálií využívají, a jsou zaměřené nejen na anglicky mluvící země, ale i obecná konverzační témata.
4) Komunikační situace: V této části mluví student sám za sebe (musí se ale vžít do předepsané situace) a zkoušející na sebe nejčastěji bere roli kamaráda či spolužáka, výjimečně ještě jinou. Úkolem je na společně se na něčem domluvit (např. na koupi vhodného dárku, výletě, přípravě oslavy, pikniku, společného programu apod.). S nápady by měl přicházet zejména student, ale i učitel může navrhovat a samozřejmě souhlasit či nesouhlasit. Na konci rozhovoru zkoušející studenta vyzve, aby shrnul, na čem se dohodli.
Na potítku má student k dispozici popis situace, body osnovy – náměty, co by bylo dobré probrat, někdy také obrázky s různými možnostmi (cíle výletu apod.) Může si tedy připravit úvodní fráze a argumenty, zároveň ale musí být připraven spontánně reagovat. Učitel často s prvním návrhem nesouhlasí a přijme až některý z dalších.
Ukázky situací a úkolů najdete zde.
Je potřeba se zaměřit na to, aby student opravdu navazoval dialog, tedy jednak kladl otázky (What do you think? Do you agree? What would you suggest? Are you with me?), jednak zařazoval „přirozené“ reakce typu „That’s great!“, „Oh, I didn’t think of that.“, „I don’t think so.“, „That¨s really kind of you.“ apod.).
Zádrhelem také bývá poslední otázka zkoušejícího, která zní: „Could you some up what we have agreed on?“ Student má tendenci odpovídat We have agreed on…, většinou ale nepokračuje podstatným jménem, proto by měl začít We have agreed that… (I will do the shopping and you’ll cook.). Z hlediska celé zkoušky jde o drobnost, ale pomoci může a dá se natrénovat.