Většina dětí potřebuje k úplnému osvojení školní látky gramatické jevy procvičovat i mimo školu.
• Nezkoušejte, nehodnoťte. Dítě má v rámci doučování možnost probrat si školní látku v klidu, vlastním tempem, bez stresu způsobeného obavou z neúspěchu a špatné známky.
• Nejlepší výsledky přináší pravidelnost. Množství zařazené látky by nemělo dítě otrávit. Na rozsahu se s ním před začátkem práce domluvte.
• Přehledná úprava psaného textu zmenšuje množství chyb. Doporučujeme nechat dítě psát jednotlivá hesla pod sebe do sloupců. Pokud však dítě trvá na tom, že si chce text zapisovat jinak, nechte poslední slovo jemu, třeba časem samo na základě zkušenosti změní názor.
• Způsob práce zvolte podle toho, s jak starým dítětem pracujete a jak pokročilé je v daném učivu. K upevňování ne zcela zažitého učiva je potřeba psát.
• Při písemném procvičování dítěti předem řekněte, jak má napsat gramatické jevy, které se ještě neučilo.
• Ověřujte, jak chce dítě slovo napsat a proč. Nenechte ho psát pravopisnou chybu, protože se mu může vytvořit paměťová stopa této podoby, navíc text „zamořený“ opravami, snižuje sebevědomí dítěte a motivaci si pravopis osvojit.
• K chybám dítěte přistupujte jako k nevyhnutelným a přirozeným součástem procesu učení.
Za chyby dítě neobviňujte.
POSTUP PÍSEMNÉHO PROCVIČOVÁNÍ:
• Přečtěte nahlas slovo, které budete diktovat.
• Ověřte, že dítě zná jeho význam. Dětské myšlení, stejně jako to naše, automaticky vyhodnocuje, co jako potřebné a v budoucnu využitelné uloží do paměti, a co nikoli. Znalost významu slova je proto prvním předpokladem, že si dítě pravopis slova zapamatuje. Význam si vysvětlete na příkladu vět, ve kterých je správně použito, nebo pomocí synonym. Když bude dítě vědět, co si pod slovem představit a k čemu užitečnému by ho mohlo použít, odpadne mnohočetné neefektivní opakování pravopisu. K ověřování používejte dotaz. Vězte, že děti často neznají význam slov, u kterých by nás to nenapadlo např. vzhledem k frekvenci jejich používání. Nespoléhejte se na to, že dítě si o vysvětlení významu slova řekne samo. Často si ani neuvědomí, že význam slova nezná, popř. slovu přikládá význam jiný.
• Zeptejte se dítěte, jak slovo napíše a proč. Když bude umět zdůvodnit gramatický jev, zvýší se šance, že bude psát slovo i nadále dobře.
• Správnou podobu slova nechte dítě napsat.
• Tímto postupem zajistíte, že si bude procvičovat psaní ve správné podobě. Pokud slovo napíše s chybou, a pak ji opraví, bude si pamatovat obě verze. Pak ani po mnohonásobném opakování nemusí psát slovo správně.
• Na závěr nechte dítě, aby si po sobě práci v klidu přečetlo a samo zkontrolovalo. Teprve pak práci zkontrolujte vy.
POSTUP ÚSTNÍHO PROCVIČOVÁNÍ
Při procvičování měkkých a tvrdých slabik používáme měkké a tvrdé míčky nebo kostky s nadepsanými slabikami. Tvrdý míček je popsán tvrdými slabikami, měkký měkkými. Dítě přečte slovo s měkkou nebo tvrdou slabikou, najde ji na příslušném míčku a ten zmáčkne. Správné rozlišování měkkých a tvrdých souhlásek se díky zapojení více smyslů lépe upevňuje. Můžeme také využít speciální tabulku, která funguje na podobném principu.
• Dítě má připravené dva typy výrazně předepsaných kartiček, jednu s „i“ a „y“ nebo se „s“ a „z“, „ú“ a „ů“, „mě“ a „mně“ apod.
• Přečtěte slovo.
• Ověřte znalost jeho významu.
• Dítě ukáže, kterou kartičku vybralo, popř. zvolené písmeno ještě obtáhne prstem, a současně si slovo řekne. Pokud udělá chybu, nechte ho slovo zapsat.
Pokud dítě nemá správně zafixovaná písmenka, můžeme jejich znalost upevnit pomocí jejich tvarování z modelíny, psaní prstem do mouky, jemného písku apod. Pomoci nám může také domino, na kterém můžeme zábavnou formou procvičit všechny podoby písmenek. Pokud zjistíte, že dítě probíranou látku prakticky nezná a víceméně hádá nebo udělalo ve cvičení více chyb než správných odpovědí, nebude se pravděpodobně jednat o procvičování, ale o fázi osvojování látky.
POSTUP PŘI PRÁCI S DĚTMI, KTERÉ SI JEŠTĚ UČIVO DOSTATEČNĚ NEOSVOJILY
• Při osvojování látky nechte dítěti text celou dobu před sebou. Stejným způsobem, jaký už byl popsán výše, zjistěte znalost významu slova a pravopis společně odůvodněte. Teprve potom nechte dítě slovo napsat.
• Pokud by dítěti přepis slova činil potíže, slovo mu psacím písmem předepište.
• Opis, resp. přepis slov, může být i vhodným domácím úkolem. Jak už bylo napsáno výše, při procvičování je důležitá pravidelnost, proto se s rodiči dítěte můžete domluvit na tom, že dítě do dalšího doučování opíše několik slov a rodiče dítěte na to dohlédnou.
POSTUP PÍSEMNÉHO OVĚŘOVÁNÍ UČIVA, O NĚMŽ PŘEDPOKLÁDÁME, ŽE SI HO DÍTĚ JIŽ OSVOJILO
• Před začátkem psaní dítě vyzvěte, aby si klidně znovu řeklo o vysvětlení nebo ověření významu slova nebo jeho pravopisu. Nenechte dítě tipovat. Teprve potom text diktujte.
• Při diktování si hlídejte neutrální intonaci, tak aby nemohlo odhadnout správnou odpověď z vaší intonace.
• Až dítě dopíše, nechte mu dostatek času si práci v klidu přečíst. Teprve potom předá cvičení vám.
Mohlo by Vás také zajímat:
Chyba jako komunikační handicap
Sociokulturní znevýhodnění a možné následky
Romský etnolekt češtiny a jak s ním pracovat
Praktické tipy a příklady cvičení (ČJ)
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
