CÍLE DOUČOVÁNÍ V OBLASTI ČESKÉHO JAZYKA
• Zvládnutí učiva v předmětu český jazyk.
• Ovládnutí základní jazykové gramotnosti.
• Posílení jazykové sebedůvěry dítěte, posílení vnitřní motivace.
• Podpora čtenářství, porozumění textu.
Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že nejdůležitějším cílem doučování z českého jazyka je pomoci dítěti zvládnout školní látku, tj. jak pravidla pravopisu, tak také jazykovou teorii, domníváme se, že cílem jazykového vzdělávání, a tedy i doučování v češtině by měla být v první řadě základní jazyková gramotnost, tj. takové ovládnutí jazyka (psaného i mluveného), které umožní žákům se účinně zapojovat do komunikace, efektivně se vyjadřovat vzhledem k situaci a záměru sdělení, ale také správně porozumět čtenému a psanému projevu. K osvojení základní jazykové gramotnosti je velice důležité procvičování jak jazykových znalostí (zejména pravopisných a stylistických zásad), tak podpora čtenářských kompetencí.
ZÁKLADNÍ JAZYKOVÁ GRAMOTNOST
Základní jazykovou gramotnost můžeme definovat jako soubor schopností používat v daném prostředí a za daných okolností efektivně určitý jazyk. Obsahuje jak složku pasivní, tj. porozumění, tak složku aktivní. Protože jazyková gramotnost je spojena s osvojením řady pravidel (např. pravopisných), budeme se věnovat především té oblasti, která je pravidly svázána nejvíce, a tou je písemný projev. Pravidla pro projev mluvený jsou daleko volnější a v mnoha poloformálních či formálních situacích nejsou striktně požadována. Např. při písemné komunikaci s úřady je očekávána spisovná norma, při ústní komunikaci s úřady bývá běžně používána čeština nespisovná, obecná.
ZÁKLADNÍ JAZYKOVÁ GRAMOTNOST V PÍSEMNÉM PROJEVU
Definovat, co přesně by měla zahrnovat základní aktivní jazyková gramotnost v písemném projevu, je jistě značně komplexní otázka. Přestože se požadavky na podobu písemného projevu mění podle typu komunikační situace, a tudíž požadované normy, můžeme popsat takový soubor znalostí, který je vyžadován téměř v každé situaci formálního a poloformálního písemného kontaktu (vyjma např. uměleckého textu či sms). Zaměříme se na aktivní využití psaného projevu pro formální a poloformální komunikaci, tedy nejen komunikaci na úrovni školních či úředních textů, ale také např. veřejné internetové diskuse. V posledních letech klesá potřeba vyjadřovat se písemně v rukopisné podobě a naopak se rozšiřuje potřeba využití psaného projevu i do sfér, kde bylo ještě v nedávných letech možné fungovat pouze orálně, zejména přátelské a rodinné vazby vlivem rozvoje různých sociálních sítí podporují potřebu písemné komunikace. Při vnímání úrovně sdělení hraje velkou roli nejen celková stylizace textu, slovní zásoba, způsob oslovení (při písemné komunikaci), ale především přítomnost či naopak absence chyb v textu. Jednou z podstatných složek základní jazykové gramotnosti je tedy požadavek na absenci určitého typu či množství chyb.
Mohlo by Vás také zajímat:
Chyba jako komunikační handicap
Sociokulturní znevýhodnění a možné následky
Romský etnolekt češtiny a jak s ním pracovat
Doporučení při doučování českého jazyka
Praktické tipy a příklady cvičení (ČJ)
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
