Dle Sociolingvistického výzkumu situace romštiny v České republice (Červenka – Kubalík – Sadílková 2010) zhruba třetina romských dětí umí aktivně romsky, třetina umí pasivně a třetina neumí romsky vůbec. Naprostá většina dětí, které umí romsky, umí ale také i česky. Jejich čeština však může být odlišná, jedná se o tzv. romský etnolekt češtiny, v němž jsou patrné jak vlivy romštiny, tak slovenštiny. Máša Bořkovcová ve své studii Romský etnolekt češtiny z roku 2006 analyzuje nahrávky několika tří až čtyřgeneračních rodin žijících na pražském Smíchově. Etnolektní prvky nachází na rovině fonetické, lexikální a slovotvorné, morfologické, morfosyntaktické i syntaktické.
V případě písemných školních prací romských žáků, které jsme měli možnost analyzovat, se nám etnolektních rysů podařilo najít méně, a to zejména proto, že řada nejvýraznějších rysů je fonetické povahy, ty se ale v psaném projevu obtížně prokazují. Domníváme se také, že nejmladší generace Romů umí v psaném projevu „přepínat“ mezi etnolektním vyjadřováním a normou požadovanou ve školním prostředí. Přesto je velmi důležité mít při výuce na paměti tato možná specifika. Nejvíce do písemného projevu může zasahovat krátká výslovnost některých jinak dlouhých samohlásek: kamožka, kuň, mama, s nama, a dále některé specifické konstrukce, především záměna koncovky 1. a 4. pádu u mužských podstatných jmen v množném čísle (životných): Čechy mají kuchyni, potkali jsme rasisti, nesnáším alkoholici.
JAK NA TO?
Za nejdůležitější složku procesu předcházení a odstraňování těchto nedostatků v osvojení základní aktivní jazykové gramotnosti v písemném projevu považujeme jednoznačně prevenci. V ideálním případě by měla začít co nejdříve, ve věku 3–4 let. Nejedná se tedy o předškolní přípravu v nejužším slova smyslu, ale o rozvíjení celkových jazykových kompetencí dětí. Přestože se při doučování pracuje zejména se staršími dětmi, je dobré se „vrátit“ a pokusit se dohnat to, čeho se dítěti v přechozí letech nedostávalo nebo v čem žilo z jazykového hlediska odlišně (aktivitami přiměřenými věku).
Podstatné také je mít celou dobu možné handicapy na paměti a zaměřovat se na jazykový rozvoj jako takový, chválit dítě nejen za to, co řekne, ale i jak to řekne, posilovat jeho jazykové sebevědomí a fakt, že jazyk může být nástrojem, kterým se může plnohodnotně a efektivně vyjadřovat, že má moc jazykovým vyjádřením dosahovat svých cílů, vyjádřit se a být pochopen. Za nejdůležitější oblasti, které by bylo vhodné u dětí z jazykového hlediska rozvíjet, považujeme tyto:
Sluchová cvičení
• Fonetická stránka jazyka: správná výslovnost včetně rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek.
• Vztah mluveného a psaného projevu, rozdíly mezi nimi; čtení nahlas, podpora čtenářství (kompenzace absence knih a psaného projevu v životě dětí ohrožených sociálním vyloučením).
• Trénování naslouchání s porozuměním.
Slovní zásoba, porozumění významu
• Trénování shrnutí obsahu slyšeného či čteného komunikátu.
• Strukturní vnímání jazyka, tvoření krátkých vět (např. popis obrázku).
• Trénování různých komunikačních situací (jinak mluvím ve škole, jinak s kamarády, jinak se vyjadřuji, když píši, jinak, když mluvím).
• Procvičování slovní zásoby vhodné pro školní prostředí (např. pro označení některých částí těla děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí často používají vulgarismy, aniž by si uvědomovaly, jakou reakci může jejich užití např. u učitele vyvolat).
• Umět se zeptat na význam neznámého slova; vysvětlování neznámých slov tak, aby dítě pochopilo jejich význam.
• Formulování otázek.
Psaní
• Tvoření psaného textu: trénování tvoření vět (věta jako určitý celek v psaném projevu v projevu mluveném vlastně neexistuje).
Čtení
• Rozvoj čtenářských kompetencí, nejlépe od předškolního věku, včetně her s tvary písmen (hledání písmen v bezprostředním okolí, hledání společných písmen ve jménech dětí ve třídě apod.).
Aktivity
• Procvičování hranice slov, (slovní fotbal apod., aktivity, přiměřeně věku).
• Ke konci 9. ročníku také nácvik práce s Jazykovou příručkou Ústavu pro jazyk český AV ČR, nácvik práce s počítačovými programy vyhledávajícími jazykové chyby.
Práce s chybou
• Procvičování vyhledávání chyb, uvědomování si konceptu „chyby“ a samostatného přístupu k její opravě.
• Trénování schopnosti poznat, že něčemu nerozumím, a dovednost se na nerozuměné zeptat.
Gramatika
• Trénování identifikace nespisovných výrazů, nespisovných slovesných, adjektivních a dalších koncovek v textu.
• Trénování zásad pro psaní i,í/y,ý po měkkých a tvrdých souhláskách.
• Procvičování spisovných slovesných tvarů, zejména 3. os. pl. v přítomném čase: dělaj, pomáhaj, kupujou.
• Trénování psaní čárky před nejvíce frekventovanými spojkami u vedlejších vět: že, který, protože, ale atd.
• Trénování těch vyjmenovaných slov a slov od nich odvozených, jež jsou důležitá pro praktický život, především těchto: b: být a všechna slova od něj odvozená, bydlit, obyvatel, byt, nábytek;l: slyšet, lyže, lýtko, vzlykat, plyš a slova odvozená: plyšák; m: my, mýt, hmyz, myslit, mýlit se, myš, hlemýžď, mýlit, zamykat, smýkat (především slovo odvozené – smyk); p: pytel, klopýtat, třpytit se, pykat; s: syn, sýr, syrový, usychat, syčet, sypat; v: vy, vykat, vysoký, zvykat, žvýkat, výt, vy-; z: brzy, jazyk, nazývat.
Mohlo by Vás také zajímat:
Chyba jako komunikační handicap
Sociokulturní znevýhodnění a možné následky
Doporučení při doučování českého jazyka
Praktické tipy a příklady cvičení (ČJ)
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
