Inspirováno kurzem Otevíráme dveře ke čtení – podpora čtenářských dovedností.
Děti, se kterými pracujeme, často nemají mnoho možností, jak se dostat ke knížkám. V domácnostech mnoha z nich nenajdeme ani jednu. Čtení přitom výrazně zlepšuje paměť a představivost, podporuje proces myšlení a obohacuje slovní zásobu dítěte. Jako dobrovolník máte jedinečnou příležitost u dítěte vyvolat zájem o čtení a zprostředkovat mu hezké zážitky, které s sebou četba přináší. Každý z nás nejprve začínal jako posluchač, než se stal aktivním čtenářem. Zpočátku to tedy bude na vás. Předčítání neoceňují jen děti, ale také řada dospělých, důkazem je například vzrůstající obliba audioknih. Nepodceňujte tedy význam předčítání ani u starších dětí. Jak na to, aby bylo čtení pro vás i doučované děti užitečné a zábavné, se dočtete na následujících řádcích.
Základem je správný výběr knihy. Můžete si položit několik otázek. Je knížka pro dítě dostatečně atraktivní? Vypadá zajímavě a probouzí zvědavost? Je hezky ilustrovaná? Je přiměřená věku a citlivosti dítěte?
Vybraný text si vždy nahlas přečtěte předem. Nebojte se dramatizace textu (práce s hlasem) ani používání grimas. Zamyslete se, jak knihu uvedete, aby dítě zaujala. Zkuste si připravit otázky, které budete dětem v průběhu čtení pokládat. Je přínosnější ptát se dětí na konkrétní věci během čtení, než čekat na konec příběhu.
Otázky mají při předčítání zásadní význam. Jejich prostřednictvím přitahujeme pozornost dětí ke čtenému, ověřujeme, zda text poslouchají a rozumí mu, vyjasňujeme si neznámé pojmy, propojujeme přečtené se znalostmi a zkušenostmi dětí, rozvíjíme u dětí myšlení i slovní zásobu. Můžeme se také ptát, jak se text podle dítěte bude vyvíjet („Myslíte, že hroch na očkování přijde?“).
Hledejte souvislosti mezi textem a životem dětí. Čtení pak bude zábavnější, děti nad příběhy budou více přemýšlet a také se o nich můžete více dozvědět. Během čtení se neostýchejte text komentovat. Diskutujte s dětmi, co vám připadá zajímavé, co vzbuzuje vaši zvědavost nebo vás mate. Slova, která vám připadají zastaralá, nebo nepřirozená nahraďte jinými, případně jejich význam s dětmi proberte (biograf, gramofon, elektrika ve smyslu tramvaj…). Konkrétní příklady, jak je možné s příběhem pracovat si ukážeme na následující pohádce.
O HROCHOVI, KTERÝ SE BÁL OČKOVÁNÍ
Miloš Macourek / O hrochovi, který se bál očkování a jiné pohádky, Fragment 1995
Byl jednou jeden hroch a ten měl hrozný strach z očkování. Myslel na to doma, v parku, v biografu a nejčastěji na koupališti, kde se nejlíp přemýšlí. Ležel ve vodě a říkal si, co když to bude už zítra? Musím se zeptat, jestli někdo něco neví.
Nevíte náhodou, kdy bude očkování, volal na krokodýly, na husy, na rosničky a také na pelikána, nemá to být už zítra? Až to bude, tak to bude, hulákali krokodýlové a pinkali si ve vodě velikým žlutým míčem, až voda stříkala. Nač na to myslet, volaly rosničky, vždyť o nic nejde, a pouštěly si na břehu gramofonové desky s veselými písničkami. Není pravda, že o nic nejde, očkování je důležitá věc, řekl pelikán, ale nikdo ho neslyšel, protože gramofon hrál moc hlasitě. Jak je tohle možné, přemýšlel hroch, nikdo na očkování nemyslí, nejspíš nevědí, že se při očkování píchá jehlou. A myslel na to dál a celý se přitom potil. A jak se tak jednou potil strachem, dostal poštou lístek a na tom lístku bylo napsáno, dostavte se k očkování.
Otázka: Bojíš se očkování? Máš někdy z něčeho strach?
Hroch se lekl tak strašně, že na ulici přestaly jezdit elektriky. Co se stalo, volaly žirafy a zebry a také klokani a plameňáci, protože všichni jeli zrovna elektrikou na polikliniku nechat se očkovat. To nic, řekl průvodčí, hroch se prý lekl očkování, hned pojedeme dál. Když přijeli na polikliniku, postavili se do řady a čekali, rosničky měly s sebou náhodou gramofon s veselými písničkami, takže nějaká ta půlhodinka nikomu nevadila. Mělo by se jít pro hrocha, pořád nejde, řekl pelikán, sebral se a šel.
Otázka: Myslíte, že hroch na očkování sám přijde? Kde asi teď je? Co bys udělal/a ty? Co bys hrochovi poradil?
Ale musel hrocha hledat, hroch byl schován za záclonou a celý se třásl, až v kredenci cinkaly skleničky. Nebuď hloupý a pojď se nechat očkovat, řekl mu pelikán, nic se Ti nestane, trochu to píchne, to vydrží i docela malí králíci. Když nepřijdeš, budou se Ti všichni smát, nestojí to za to. Dobrá, řekl hroch, protože viděl, že se nedá nic dělat, ale budeš mě přitom držet za ruku. Dobře, budu Tě držet za ruku, řekl pelikán, a tak šli. A jak šli, potkávali slepice a slony a docela malé králíky a všichni říkali, to nic není, jenom to zašimrá, dá se to krásně vydržet, jen žádný strach.
Otázka: Kdo hrochovi pomohl překonat strach? Pomohl Ti někdy kamarád? V jaké to bylo situaci?
Těm se to povídá, myslel si hroch, ti to už mají za sebou, ale co já? A byl úplně zpocený. Vy jste úplně zpocený, řekl pan doktor, když na hrocha přišla řada. To je taková záliba, řekl pelikán, který držel hrocha za ruku, někdo rád hraje ping pong, někdo se rád potí. Aha, řekl pan doktor, myslel jsem, že má strach. Ale kdež, řekl pelikán, takové veliké zvíře ani neví, co to strach je. Tak se do toho pustíme, řekl pan doktor a vzal injekční stříkačku. Když to hroch uviděl, zbledl jako stěna. Co to, řekl pan doktor, proč je ten hroch bílý? Má být přece šedý. Bílé mohou být myši, ale ne hroch. To je zvláštní hroch, řekl pelikán, to je bílý hroch a takový je jenom jeden. Ale před chvílí byl ještě šedý, řekl pan doktor. Ano, řekl pelikán, chvíli je šedý a chvíli bílý, proto je tak vzácný. Dobře, řekl pan doktor, když je to tak vzácný hroch, dáme si na injekci víc záležet. A díval se, kam má hrochovi injekci píchnout. Teď to bude bolet, řekl si hroch a zavřel oči. To je nepříjemné, řekl pan doktor a ukázal hrochovi na záda, tady je kůže moc tlustá, zkusíme to jinam. Ale ať hledal, jak hledal, tenkou kůži nenašel. Nedá se nic dělat, řekl nakonec, máte hroší kůži, zlomil bych si jehlu, nemohu Vám píchnout injekci, nezlobíte se?
Otázka: O některých lidech se také říká, že mají hroší kůži. Co si myslíte, že to znamená?
A hroch vykulil na pana doktora oči, zamrkal a pak začal tančit po ordinaci a volal, proč bych se zlobil, nic se nestalo, na shledanou, a běžel z polikliniky pryč, běžel rovnou na koupaliště a tam se smál a cákal kolem sebe, až ho rosničky musely okřikovat, že neslyší gramofon. Ale představte si, že se ten hroch jednoho krásného rána probudí, podívá se do zrcadla a vidí, že je celý žlutý. Co to, řekl si, kdybych byl celý bílý, mohlo by to znamenat, že mám strach, ale proč jsem žlutý? Musím se na to někoho zeptat. A šel na koupaliště. Bylo z toho veliké pozdvižení, žlutý hroch, to tu ještě nebylo, každý si ho prohlížel a ptal se, kde vzal tak krásnou barvu. To bude nejspíš lak, řekli krokodýlové, náš koupací míč vypadá stejně. To je spíš krém na opalování, volaly rosničky. Jenom husy se tvářily důležitě, mávly nad tím křídly, že tohle mají dávno za sebou, že když byly úplně maličké, byly zrovna takové.
Otázka: Znáš ještě nějaké zvíře, které má v dospělosti jinou barvu, než když je mládě?
Vy jste ale husy, volal pelikán, to s tím nemá co dělat, tohle vypadá spíš jako nějaká nemoc. A když ho tohle napadlo, osušil se ručníkem a šel na polikliniku. Jestlipak víte, řekl panu doktorovi, že ten hroch je najednou celý žlutý? To je docela možné, řekl pan doktor, je to velice vzácný hroch, chvíli je šedý, chvíli je bílý, proč by nemohl být chvíli žlutý?
Otázka: Jakou má hroch běžně barvu? Může být hroch ve skutečnosti bílý nebo žlutý?
Není to žádný vzácný hroch, řekl pelikán, to byl všechno nesmysl, bílý byl proto, že se bál očkování. Takhle to tedy je, řekl pan doktor, je to tedy obyčejný hroch, který nebyl očkován, a protože nebyl očkován, dostal žloutenku. A protože je žloutenka nemoc velice zlá, musí ihned do postele. A tak se hroch octl v posteli, ani nevěděl jak, měl po koupání, musel polykat prášky, seděla u něho sestřička a měřila mu teplotu. To je ale hrozné, naříkal hroch, takhle tady ležet, když jsou všichni na koupališti, hrají si s balónem a poslouchají gramofon s veselými písničkami. Nemohla byste mi, sestřičko, vyprávět aspoň pohádku? A sestřičce bylo hrocha líto, a tak mu vyprávěla: Byl jednou jeden hroch, a ten měl hrozný strach z očkování…
Další možné otázky: Jaká zvířátka vystupovala v příběhu? Která část příběhu Ti přišla nejdůležitější a proč? Co se vám na příběhu líbilo/nelíbilo a proč? Proč si myslíte, že autor příběh napsal?
Jednou z aktivit, kterou můžeme s dětmi ještě před začátkem vyprávění příběhu vyzkoušet je čtení s předvídáním.
1) Na začátku dostane dítě obrázek, název příběhu a několik klíčových slov.
Název: O hrochovi, který se bál očkování
Klíčová slova: hroch, očkování, strach, nemoc, pelikán
2) Dítě zkusí vymyslet na základě indicií krátký příběh, který převypráví (dobrovolníkovi, sourozencům, rodičům…).
3) Během čtení skutečného příběhu srovnáváme, co mají oba společného a v čem se liší.
Další drobné tipy
• Shrnujte s dětmi obsah čteného, nabízejte jim řešení, pokud si neví rady: „Já si myslím, že hroch se očkování bál, protože předtím u lékaře nikdy nebyl.“
• Zapojujte do čtení více smyslů:
• Namalujte s dítětem postavy a předměty, které v příběhu vystupují, vystřihněte je a nechte s nimi dítě manipulovat vždy, když o nich bude v příběhu řeč.
• Pokud budete číst o zvířatech, vybídněte děti, aby napodobily, jak se pohybují, jaké vydávají zvuky…
• Přineste a společně snězte jablko, když o něm budete číst.
• Oživujte zvuky, o kterých se píše v příběhu: ťukejte, bouchejte, dupejte, cinkejte…
• Malujte s dětmi ilustrace ke čteným příběhům.
Mohlo by Vás také zajímat:
Chyba jako komunikační handicap
Sociokulturní znevýhodnění a možné následky
Romský etnolekt češtiny a jak s ním pracovat
Doporučení při doučování českého jazyka
Praktické tipy a příklady cvičení (ČJ)
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
